WHY?

13. prosince 2012 v 19:31 | niki. |  articles.
Proč se někteří lidé chovají jinak než před pár lety, měsíci, týdny, dny? Proč?
Je hodně smutné, když člověku vám nejbližšímu na vás nezáleží, nedokáže vám ani jednou za čas napsat, jak se máte atd.
Ne prostě všechno je jinak. Najednou už nemám to, co jsem mívala kdysi.
Ale víte co? Proč se teda některé lidi máme rádi, když o nás nestojí? Teď se nebavím o žádném klukovi, pro ujasnění!
Každý den přemýšlím nad tím, proč je najednou všechno pryč. Proč najednou mám úplně jiný život.
Proč mám život bez mých nejbližších.
Kdysi dávno jsem si říkala, jak se těším, až budu mít klid od bratra, ségry, občas i od mamky, ale teď? Dala bych nevím co za to, aby zase bydleli semnou a ne přes 300 kilometrů daleko. Svoji sestru ani mamku jsem neviděla už přes měsíc. Možná jen přes webku a to asi jednou.
Já vím, možná si říkáte, že v devatenácti letech to moc hrotím, ale mě je to jedno, oni jsou moje rodina a tu mám jen přes smsky a facebook.
Neříkám, že tu mám špatný život, ale rodina mi prostě chybí. S mamkou jsme měly skvělý vztah a teď mi přijde, jako by to pomalu opadalo. Už za ní nemůžu přijít kdykoliv potřebuju.
Jediné, co mě tu drží, je můj přítel, to je ten nejlepší člověk na světě ! ♥ Žádný kluk se ke mě ještě nechoval tak, jako on, ŽÁDNÝ !
Život je těžký, ale i přes to všechno má své kladné stránky.

 

"S přáteli, nebo bez přátel?"

4. prosince 2012 v 17:53 | niki. |  articles.

Dneska jsme ve škole psali slohovku a měli jsme na výběr několik témat. Já jsem si vybrala téma "S přáteli, nebo bez přátel?".

Když se řekne slovo přítel vybaví se mi člověk, kterému věří, dokáže mi pomoct, vyslechne mě, poradí mi a pomůže, zkrátka člověk, který nezradí a má mě rád. Proč teda někteří lidé tak málo důvěřují ostatním? Každý má někdy pocit, že je sám a chce se mu od všeho a ode všech utéct. I já si tohle někdy říkám - že jsem na světě sama. Jenže vím, že nejsem. Mám rodinu, toho nejlepšího přítele na světě, nejlepší kamarádku a další kamarádky, které mám ráda. Těchto lidí si cením nejvíc na světě a jsou mým největším štěstím! I když nežiju se svojí mamkou, tak ji mám nejraději, je to člověk, který mě nikdy nezradil, člověk, který vždcky stál při mě, ať se dělo cokoliv a taky člověk, který mi neskutečně moc chybí. Mamka pro mě je jako moje kamarádka, můžu se jí se vším svěřit, proto ji sem taky můžu zařadit. Jenže proč se teda člověk cítí někdy tak sám, když má kolem sebe úžasné lidi? Proč je někdy všechno tak strašně těžké? Proč .... ?
Když už zmiňuji přátele, tak chci zmínit i tu druhou skupinu, kterou nazýváme podobně, a to nepřátelé. K tomuhle mě napadá jeden citát : "Falešný přítel je horší než nepřítel" A ano, tenhle citít je skutečně pravdivý, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš. Bohužel někdy člověk zjistí až pozdě, co jsou někteří lidé zač a jak dokážou podrazit a zklamat naši důvěru.
Co bych sem ještě zahrnula je můj přítel. Vím, ten spíš patří pod kategorii LÁSKA, ale je to přítel a nejlepší kamarád zároveň. Je to pro mě člověk, který mi vždycky pomohl. Ať se dělo cokoliv, nikdy mě v tom nenechal samotnou, byl tu semnou, když jsem to nejvíc potřebovala. Nepotřebuji, aby mi denně říkal, jak mě miluje, stačí mi, že mi to dokazuje tím, jak se ke mě chová. Prošla jsem si hodně zlým obdobím a bez něj bych tohle všechno asi nezvládla. Je pomalu to jediný, co mi tady zbylo, když rodinu tu nemám.
Na závěr mého článku bych chtěla říct, že bych bez přátel a lidí, kteří mě mají rádi, opravdu nemohla žít. Nedokázala bych si představit život bez některých lidí, kteří do mého života už prostě patří. Ovšem lidi, kterým věřím, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky a možná by mi nějak prsty zbyly.
Co váš názor? Kolik opravdových přátel máte?


AMAZING weekend!

2. prosince 2012 v 10:55 | niki. |  diary.

Takže víkend? Jak jsem se měla? Jedním slovem : ÚŽASNĚ! Včerejší den jsem strávila v Olomouci na hokeji, vím, některým z vás to nic neříká, ale pro mě je hokej srdeční záležitost! Byl to neuvěřitelný zážitek. Naši vyhráli, takže parádní výjezd, který se samozřejmě vyplatil.
Dnes jdu s přítelem na punč, těším se na něj celej rok - na punč:D a potom budeme u nás. Vy si možná řeknete, že až tak úžasný víkend to nebyl, ale pro mě ano. Mimochodem, včera jsem si barvila vlasy a samozřejmě mi středně hnědá chytla zase na černou. Takže jsem měla opravdu "radost".
Užili jste si víkend? Co jste podnikali? Máte rádi punč, poku ano, který nejraději? Já miluju jahodový! %)


 


Lanczová Lenka - Deváté nebe

30. listopadu 2012 v 17:33 | niki. |  books, which I read.
Autorkou téhle knížky je Lenka Lanczová.

Knížka vypráví o sedmnáctileté Zuzaně - studentce výtvarné školy. Zuzana kvůli špatném soužití s otčímem odchází z domova a zkouší žít život na vlatní pěst. Ovšem zjišťuje, že nic není tak jednoduché, jak si myslela. Chvíli bydlí u své nejlepší kamarádky Heleny, poté jede na týden za svým bratrem Ondrou do Jeseníků, kde pozná partičku kluků z Masarykovi univerzity v Brně. Zalíí se jí chlapec jménem Michala je zjevné, že i on má o Zuzku zájem. Na horách se spolu sblíží a Michal slibuje, že se nevidí naposledy. Po návratu domůů bydlí Zuzana u svého otce, který je ovšem nevyléčený alkoholik, tudíž to nefunguje. Sežene si tedy bydlení u třech kluků, kteří hledají spolubydlící. Zuzana zažívá Michalem krásné chvíle plné lásky, vášně něhy a nekonečného štěstí. Ovšem dobrou náladu ji zničí fakt, že všechno není tak, jak si mysela a že za chyby se tvrdě platí.

Mě se tahle knížka moc líbila, stejně jako každá od spisovatelky Lenky Lanczové. Určitě ji doporučuji holkám, které mají rády tyhle slaďáky:)





Always stay strong .. welcome people :)

29. listopadu 2012 v 22:59 | niki. |  diary.
Vítám vás všechny u mě na blogu:)
O čem tenhle blog bude?
Nejjednoduššeji to vysvětlím tak, když napíšu O MĚ. Ano, tento blog je založený čistě proto, abych ho měla jako svoji stránku, na kterou budu psát všechno možné, co mě jen napadne.
Proč tenhle název blogu?
Protože za posledních pár týdnů jsem zažila hodně událostí, ve kterých jsem opravdu musela být silná a musela všechno překonat. Proto si stále říkám "VŽDY ZŮSTAT SILNÁ". A také jsem zjistila, jak je úžasné mít kolem sebe lidi, kteří vám s tím vším pomůžou a jsou tu, když je nejvíc potřebujete! :))
Něco o mě?
Je mi devatenáct a studuji Obchodní akademii. Miluju svoji rodinu (mamku, bráchu a ségru), svého přítele a svoji nejlepší kamarádku. Jsem trdohlavá, někdy agresivní, občas výbušná, ale to všechno mě život naučil, rotože život není lehký, to ani zdaleka. Ale jsem taky spolehlivá, umím být i milá, když se ke mě lidé chovají slušně. Jsem hodně tichá, ale mezi svými nejbližšími jsem docela komunikativní a upovídaná. Nesnáším veřejné vystupování a nemám ráda, když jsem středem pozornosti, aspoň ne často. Život mi dal několik lekcí, které jsem ale nakonec zvládla a asi jsem se z nich i poučila.

BLOG?
Blog mám pouze jako osobní sránku, nebudu tu mít žádné spřátelené blogy. Budu tu mít jen třeba stránky, na které budu ráda chodit, o spřáteení mi tudíž prosím nepište. To u mě rozhodně nečekejte. Neberu jako povinnost sem každý den napsat nějaký článek a psát komentáře k jiným blogům jen z donucení, což mě vlastně ani nebaví. Ráda čtu blogy jiných holek, ale musí mě prostě něčím zaujmout. Nemám ráda přeplácanost, jak už jste si určitě i všimli z vzhledu mého blogu. Budu ráda, když sem budete chodit a číst mé články:) Ráda píšu povídky a také různé články k zamyšení.

Každý komentář mě potěší, takže jestli se vám tu líbí, můžete tu nějaký zanechat :)


Kam dál